Něco o jezdectví
Jezdectví je sportovní odvětví, kdy se kůň využívá pro jízdu v sedle. Je-li kůň zapřažen do vozu, jedná se o vozatajství. Z jezdectví se někdy zvlášť vyčleňují dostihy respektive dostihový sport.
Jezdectví obsahuje celou řadu závodních disciplín, způsob ježdění se dělí na "anglické ježdění", "westernové ježdění" a ostatní. Každý jezdecký styl má trochu jiné požadavky na způsob ovládání koně. způsob pohybu koně, používají se jiná sedla i uzdění. Přesto lze říci, že hlavní jezdecké disciplíny jsou drezura, parkur, dostihy, western a všestrannost.
Historie
Jezdecké školy se vyvinuly během ve středověku ve vznikajících jízdárnách po Evropě. Navázaly na v knihách uložené poznatky řeckého vojevůdce Xenofonta (žil 430-353 př.n.l.). Středověcí rytíři potřebovali vycvičené koně ovládané jednou rukou či nohama, protože v druhé ruce drželi měč. Koně se nesměli zaleknout válečné vřavy, dokonce se podíleli na boji naučeným vzpínáním a kopáním. To je učila např. Španělská jezdecká škola. Později se jezdecké umění netýkalo přípravy koní a jezdců na válku, stalo se sportovním odvětvím. Jezdecké školy pak vyučovaly sedm prvků výskoků - figur (Airs), např. levada, courbette, capriole.
Disciplíny
-
parkurové skákání - cílem je bezchybné překonání všech překážek v co nejkratším čase
-
drezura - cílem je co nejhezčí předvedení předepsaných cviků
-
jezdecká všestrannost - kombinace drezury, parkuru a terénní jízdy
-
skok mohutnosti - zvláštní doplňková parkurová disciplina (skok přes jednu jedinou překážku do výšky)
-
vytrvalost (endurance) - dálkové jízdy
-
voltiž - gymnastika na neosedlaném koni (což je také artistická disciplina)
Oblíbené jsou parforsní hony (zvlášť v Británii) a Hubertovy jízdy.
Zajímavosti
- Jezdectví je jediný olympijský sport, kterého se aktivně zúčastňují společně s lidmi zvířata respektive koně.
- Jde také o jeden z mála sportů, který obvykle nemá oddělené mužské a ženské soutěže, muži závodí společně se ženami, hřebci a valaši pak společně s klisnami.